Director Viktor Tauš worked on his latest film for more than twenty years. The film’s highly stylised look was created by one of his closest collaborators, production designer Jan Kadlec, considered one of the most talented professionals not only in the Czech Republic but across Europe.

The movie follows on from the hit stage production in which actresses Tereza Ramba and Eliška Křenková played the leading roles. In the film version of Girl America (Amerikánka), the title character is portrayed by three different actresses: Klára Kitto, Julie Šoucová and Pavla Beretová. But that is not the only difference from the stage show that audiences may have seen at Jatka 78 in Prague’s Holešovice district.

And although the synopsis might suggest a straightforward social drama, the final work reaches far beyond ordinary reality, even though the screenplay draws on the biographical story of a young girl who first grew up with her parents – circus performers in the United States, before returning, at her mother’s wish, to their original homeland, communist Czechoslovakia.

“With Viktor we created an entirely new world,” says Jan Kadlec. He and the director share decades of friendship, and their kindred spirits show in the way they use similar turns of phrase, share the same gestures and even wear their hair in the same style. Kadlec is noticeably quieter, unlike Tauš, whose booming laughter often fills the room. Beneath Kadlec’s reserved exterior lies a way of thinking about film that has perhaps been missing since the days of Jan Švankmajer. Originally trained as a visual artist with a distinctive career, one of his pieces, for example, is a giant bed emblazoned with the McDonald’s logo, owned by Czech-British entrepreneur and Datart co-founder Charles Butler, Kadlec has been working in film for many years. “We first met while shooting a commercial,” Kadlec recalls. “I don’t even remember what brand it was for, it was a huge multinational production with a Swedish director. Viktor was sitting there and was the only person on the team who understood what I was trying to explain. He was genuinely interested.”

He does not deny that the world of commercial advertising was a challenge for him. Directors and production companies weren’t interested in Kadlec’s way of thinking, they wanted quick action and to save on budget. That kind of down-to-earth, cost-cutting mindset was never a concern when collaborating with Viktor Tauš. Whether they were creating the Zahradnictví (Garden Store) trilogy or the film Clowns, for which Jan Kadlec won a Czech Lion, Tauš consistently encouraged him to be as bold as possible in his creative visions.

“Girl America (Amerikánka) is a different kind of film. A tribute to surrealism. An innovative dive into the depths of consciousness through a daring cinematic collage. A celebration of the resilience of the human spirit. A testimony to trauma and its overcoming. And also a reflection on the history of our country, one that had great heroes you’ve never heard of,” declares co-producer Václav Dejčmar.

For the film Girl America (Amerikánka), the artist developed his own visual language, which included objects such as a giant sculpture of Rocky made from VHS tapes and a monumental bed where each layer of the mattress can symbolize generational trauma.

Jan Kadlec is one of the central creators of the film precisely because he was able to give Tauš’s story, based on a true event that the director first heard while he himself was living on the street as a drug addict, such a striking visual form.

Everything was planned down to the smallest detail, including the costumes. “That’s part of production design, a profession that few people in the Czech Republic, or even in Europe, truly understand. It’s the person who determines how the film will look from an artistic perspective,” explains Jan Kadlec.

He fully acknowledges, however, that the film’s primary storyteller is the director. “Viktor is, of course, above me. I help him shape what he wants to express. But in all the years we’ve worked together, he has never once rejected one of my proposals,” Kadlec says. The film’s budget exceeded seventy million Czech crowns, and production design represented one of its most significant items, not only because of the many artistic objects created for the screen. Jan Kadlec also worked with historical furniture and wallpaper, and many scenes were built entirely in the Barrandov Studios.

Even in the age of 3-D printing, many of the film’s artefacts were handcrafted by wood-carvers and cabinetmakers; Kadlec cared about every detail. He also finds that living in Lugano, Switzerland, gives him a creative freedom of perspective. “When I’m not part of the Czech cultural open-air museum, I can think with some distance about what I want to do, and about who might have opinions on it,” he reflects.

But it’s not just about words. Together with Viktor Tauš, Jan Kadlec is also the co-creator of the fundraising initiative called “Layer Cake.” The film aims to be a social catalyst not only because real children from orphanages act in it. The filmmakers have committed to returning the grant from the Czech State Cinematography Fund back to society: proceeds from auctions of props from the film are intended to support young people leaving children’s homes as they take their first independent steps in life. The premiere of this philanthropic effort took place last year, when a miniature artwork by Jan Kadlec, derived from the film, was auctioned at the Forbes Gala, with the proceeds donated to the Veronika Kašáková Foundation, which helps teenagers from children’s homes on their journey toward independent living.

Na svém posledním filmu pracoval režisér Viktor Tauš přes dvacet let. Stylizovanou podobu snímku stvořil jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, production designér Jan Kadlec. Ten je považován za jednoho z nejtalentovanějších odborníků nejen v českém, ale také celoevropském kontextu.

Film navazuje na divadelní šlágr, kde ústřední role sehrály herečky Tereza Ramba a Eliška Křenková. Filmovou Amerikánku ztělesňují hned tři herečky: Klára Kitto, Julie Šoucová a Pavla Beretová. Ale to není jediná odlišnost od představení, které jste mohli vidět v holešovických Jatkách 78.

A i když se ze synopse může zdát, že půjde o sociální drama, výsledek přesahuje běžnou realitu. A to i přes to, že scénář je založen na biografických prvcích dívenky, která nejdřív vyrůstala s rodiči, cirkusovými artisty ve Spojených státech, aby se pak na přání matky vrátili do své původní vlasti, komunistického Československa.

„S Viktorem jsme stvořili celý nový svět,“ prohlašuje Jan Kadlec. S režisérem ho pojí několik dekád přátelství a jejich splynutí duší odpozorujete i v tom, že používají podobné slovní obraty, mají totožná gesta i střih vlasů. Kadlec je o poznání tišší, na rozdíl od Tauše jím neotřásá burácivý smích.

Pod uzavřenou slupkou se ale skrývá způsob přemýšlení o filmu, který tu chyběl možná od počinů Jana Švankmajera. Původně vystudovaný výtvarný umělec se svébytnou kariérou (například obří postel s emblémem McDonaldu, kterou vytvořil, vlastní česko-britský podnikatel a spoluzakladatel firmy Datart Charles Butler) se filmu věnuje už mnoho let.

„S Viktorem jsme se poznali během natáčení reklamy. Už si nepamatuju, na jakou značku, byla to obří nadnárodní produkce a švédský režisér. Viktor tam seděl a jako jediný z týmu chápal, co se snažím vysvětlit. Zajímalo ho to,“ vzpomíná Kadlec.

Nepopírá, že sféra komerčních spotů pro něj byla výzvou. Režiséry a produkční společnosti nezajímalo Kadlecovo uvažování, chtěli akci a ušetřit budget.

Přízemního myšlení se v případě spolupráce s Viktorem Taušem nemusel bát. Ať už spolu tvořili trilogii Zahradnictví, nebo třeba film Klauni, za který dostal Jan Kadlec Českého lva, Viktor Tauš motivoval Jana Kadlece k tomu, aby byl ve svých vizích co nejodvážnější.

„Amerikánka je jiný film. Pocta surrealismu. Inovativní ponor do hlubin vědomí skrze odvážnou filmovou koláž. Oslava odolnosti lidského ducha. Svědectví o jednom traumatu a jeho překonání. A také ohlédnutí za historií naší země, která měla i velké hrdiny, o kterých jste nikdy neslyšeli,“ prohlašuje jeden z koproducentů Václav Dejčmar.

Pro filmovou Amerikánku tedy umělec vytvořil vlastní vizuální jazyk, jehož součástí byly i objekty jako obrovská socha Rockyho z videokazet či monstrózní postel, kde každá vrstva matrace může symbolizovat generační trauma.

Jan Kadlec je jedním z ústředních tvůrců filmové Amerikánky také proto, že dokázal Taušovu příběhu, který se zakládá na skutečné události a režisér si jej vyslechl, když sám jako drogově závislý žil na ulici, dát tak výraznou podobu.

Vše je promyšlené do nejmenších detailů včetně kostýmů. „To je součástí production designu. Povolání, kterému málokdo v Česku, ale i v Evropě rozumí. Jedná se o člověka, který řídí, jak bude film po výtvarné stránce vypadat,“ vysvětluje Jan Kadlec.

Respektuje ale, že hlavním vypravěčem je režisér. „Viktor je samozřejmě nade mnou. Já mu pomáhám formulovat, co si přeje. Za dobu naší spolupráce se však nestalo, že by nějaký můj návrh odmítl,“ tvrdí Kadlec.

Rozpočet filmu přesáhl sedmdesát milionů korun. Production design zde sehrál jednu z významných položek, nejen kvůli nejrůznějším uměleckým objektům. Jan Kadlec pracoval také s historickým nábytkem a tapetami, řada scén je kompletně postavená v barrandovských ateliérech.

I v éře 3D tisku řadu artefaktů dělali řezbáři a truhláři, Janu Kadlecovi šlo o každý detail. Svobodu v uvažování mu také přináší švýcarské Lugano, ve kterém žije. „Když nejsem součástí skanzenu české kultury, mohu přemýšlet s odstupem o tom, co chci dělat a kdo si o tom co pomyslí,“ přemítá.

Nejde ale jen o slova, Jan Kadlec je společně s Viktorem Taušem také autorem fundraisingové aktivity pod názvem „Layer cake“. Film chce být společenským hybatelem nejen proto, že v něm účinkují skutečné děti z dětských domovů.

Tvůrci se zavazují vrátit dotaci Státního filmového fondu kinematografie do společnosti tak, aby částka z aukcí vydražených předmětů z filmu podporovala ty, kteří dětský domov opouštějí a musejí se postavit na vlastní nohy.

Premiéra tohoto filantropického počinu se odehrála už loni, kdy miniatura filmového díla Jana Kadlece byla vydražena na Forbes Gala a výtěžek směřoval do Nadačního fondu Veroniky Kašákové. Právě ten pomáhá mladistvým z dětských domovů na cestě za samostatným životem.