When it comes to the costumes in the film adaptation of Amerikánka, now showing in cinemas, nothing is left to chance or done merely as an aesthetic flourish. Their creator, Jan Kadlec, revealed how to “read” them and we have placed them in the context of current fashion trends.

Red has many faces, and the autumn collections proves it to absolutely dominate them. Sometimes, at Jil Sander or Balmain, for example: literally from head to toe. In Amerikánka, red appears in the mother’s coat. The girl puts it on during her mother’s absence and, in doing so, symbolically takes over the care of her younger brother. “The coat comes to embody both maternal love and a form of not-yet-fully-defined evil,” Jan explains. “It is not meant primarily as the color of evil. My intention was not to portray the mother as the originator of evil. The ‘evil’ that we all, in some way, struggle with is really just the absence of love.”

Lack of education the fundamental problem for children from orphanages, is also reflected in the costumes. “The children dress according to need and above all according to the feeling of who they believe themselves to be. When they reach adulthood they enter a world whose rules they do not know. No one has explained anything to them, and so they often end up on the path of prostitution, etc. During that period of prostitution they approach clothing with the same mindset. They realize that underwear carries the essence of eroticism of selling their own attractiveness and they therefore wear it as the top layer of an otherwise layered costume.” Underwear worn as outerwear is a craze in fashion too; in the autumn collections it was evident, for example, at Dior, and variations on the corset could be seen, for instance, at Acne.

In the girl’s memory, her brother, wearing a yellow and black T-shirt, stood up to their mother’s aggression, and that color combination comes to represent defiance in part of the film. “Later the brother is replaced by the pimp, with whom the girl builds a new world inside a world that has already lost its original aims,” explains Jan. “The film’s story is also built around belief. Or more precisely, around the idea that it’s important to create worlds worth believing in, even if we eventually discover that we’ve been believing in something that never really existed. The girl clings to faith in a father who supposedly lives in America and is a famous boxer.” The pimp’s costume in the film draws on the now-popular aesthetics of the late 2000s and carries elements of a sports jersey, another trend popularized by icons such as Bella Hadid, Julia Fox, or Kim Kardashian.

“Pink is certainly sweet, but it can also be brutally aggressive,” Jan reflects on the color that, in his conception, became dominant for the period of the girl’s life with her foster parents. The adoptive mother tries to connect her non-biological children at least visually, for example by knitting them identical home-made sweaters. Today’s fashion, too, seems to be testing the possibilities and limits of pink, especially after last year’s Barbie mega-hit. While at Coach you’d find it in the form of a voluminous sweater with an oversized bow motif, at Alaïa or Simone Rocha it has taken on a sophisticated evening character.

In Girl America (Amerikánka), the story enters the early 1980s as we follow the director of the children’s home. Who will ultimately become more of a mother to the girl than her own biological one. “Only later in life does the heroine realize that the director was the only person who truly loved the children and was willing to give them everything,” says Jan. “I expressed this in her world through the color purple. In the language of color, purple signifies a person who longs for love they have never received. The director, like the children, is abandoned and longs to be loved. One of the most controversial colors certainly deserves a chance. Its crisis management in the autumn collection was handled, for example, by Peter Müller, creative director of Alaïa. His sexy evening dress with a high collar is, for the traditional symbolism of purple, something of a deliberate disruption.

Rules exist to be broken, and that seems to be the common mission of many current collections. The children from Amerikánka would likely agree. “I approached it like a container of spilled clothing,” Jan says of his modus operandi. “Someone puts a coat on their head, someone wears pants on their arms. It’s about expressing character without being influenced by the usual context of the garment itself.” The “wrong” use of clothing then follows the characters into adulthood. On the other hand, who says what’s really right?

Doplnit o PDF – COSMOPOLITAN

Když dojde na kostýmy k filmové inscenaci Amerikánky, která právě běží v kinech, nic není náhoda nebo čistě estetická manýra. Jejich autor Jan Kadlec nám prozradil, jak z nich číst, a my je nato zasadili do kontextu aktuální módy.

Červená má mnoho tváří a v podzimní kolekce jsou toho důkazem, naprosto v nich dominovala. Někdy na příklad u Jil Sander nebo Balmán, doslova od hlavy až k patě. V Amerikánce se objevuje na kabátu matky. Ten si dívka obléká v době matčiny nepřítomnosti a zastupuje ji v péči o mladšího bratra. “Kabát se propisuje až do pozice mateřské lásky i do formy zatím ne zcela formulovaného zla,” vysvětluje Jan “Nemá jít primárně o barvu zla. Mojí snahou nebylo postavu matky podat jako strůjce zla. To zlo, se kterým všichni tak nějak bojují, je vlastně jen absence lásky.”

Nevzdělanost jako základní problémdětí z dětského domova se do kostýmů k filmové inscenaci odráží i tak, že se děti oblékají “dle potřeby a hlavně pocitu, čím se cítí být. Jako plnoleté pak vstupují do světa, jehož pravidla neznají. Nikdo jim nic nevysvětlil, a tak většinou pak jdou cestou prostituce atd. V období prostituce k tomu přicházejí se stejnou optikou. Uvědomují se, že spodní prádlo v sobě nese esenci erotiky, atraktivnosti prodeje jich samotných. Používají ho proto jako vrchní část jinak vrstveného kostýmu.” Spodní prádlo navrch je v módě šílící tendencí, v podzimních kolekcích bylo patrné třeba u Dioru, variace na korzet byla pak k vidní na příkladu u Acne.

V dívčině vzpomínce se její bratr ve žlutočerném tričku postavil matčině agresy a barevné kombinace tak část filmu reprezentuje vzdor. “ Později je bratr nahrazen pasákem, se kterým dívka buduje nový svět ve světě, ketrý už ztratil své původní cíle,”

Dodává Jan. “Příběh filmu je také vystavěn jako víra v něco. Nebo lépe řečeno nauka o tom, že je důležité si vytvářet světy, kterým je dobré věřit, přestože zjistíme, že celou dobu věříme v něco, co neexistuje. Postava dívky se upírá ve víru v otce, který žije někde v Americe a je slavný boxér. “ kostým pasáka na snímku vychází z dnes populární estetiky konce nultých ůet a nese prvky sportovního trikotu, dalšího trendu zprofanovaného ikonami, jako je Bella Hadid, Julia Fox nebo Kim Kardashian.

Růžová je jistě milá, ale zároveň umí být brutálně agresivní,” uvažuje Jan o barvě, která se v jeho pojetí uchytila jako dominantní pro období dívčina života u pěstounů. Adoptivní matka se snaží své nebiologické děti pojit alespoň vizuálně, a to třeba stejným, podomácku upleteným svetrem. Také dnešní móda, jako by zkoumala možnosti a hranice růžové, obvzlášť po loňském megahitu Barbie. Zatímco u Coach byste ji našli coby objemný svetr s velkým motivem mašle, u značek Alaïa či Simone Rocha se jí dostalo sofistikované večerní podoby.

V Amerikánce právě probíhá začátek osmdesátých let a my sledujeme ředitelku dětského domova. Bude nakonec pro dívku více matkou než ta biologická” “Až v pozdějším věku hlavní hrdinka zjišťuje, že ředitelka byla jediná, kdo děti skutečně milovala a byla jim ochotna věnovat vše. To jsem v jejím světě formuloval fialovou barvou. Fialová barva v nějaké barvomluvě znamená, že se jedná o člověka, který touží po lásce, kterou nikdy nedostal. Ředitelka je tak podobně jako děti opuštěna a chce být někým milována. “ Jedna z nejkontroverznějších barev si ale rozhodně zaslouží šanci. O krizový management se jí v podzimní kolekci postaral třeba Peter Müller, kreativní ředitel Alaïa. Jeho sexy večerní šaty s vysokým límečkem jsou pro tradiční barvomluvu jistou čárou přes rozpočet.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala, a právě tohle poslání jako by měla většina aktuálních kolekcí společné. Děti z Amrikánky by nejspíše souhlasily. “Bral jsem to jako kontejner vysypaného oblečení, “popisuje svůj modus operandi Jan. “Někdo si dá kabát na hlavu a někdo kolhoty na ruce. Jde o formulaci charakteru bez ovlivnění kontextu toho konkretního oděvu. “Nesprávné užití oděvu pak postavy pronásleduje až do dospělosti. Na druhou stranu: Kdo říká, co je správně?