99CZ / magazine TÝDEN / 4. 10. 1999
Text: Marek Pokorný
Foto: Jan Šilpoch
Koncem 80. Let proklamovali mladí britští umělci tvůrčí energii a organizační zdatnost na výstavě Freeze iniciované Damienem Hirstem – a uspěli. I na světové scene. Nyní se o něco podobného pokoušejí mladí tvůrci z Čech.
Budeme-li uvažovat v kategoriích úspěchů, pak lze v našich podmínkách považovat za malý zázrak už sám fakt, že se projekt nazvaný 99CZ – devadesátá léta vůbec uskutečnil.
Umělecká díla, jež zaplnila prostory zdevastovaného nádraží Praha-Vyšehrad a ? vybydlené” místnosti bývalé tiskárny Mír na Václavském náměstí 15, působí živě, ačkoliv na pořadatelích výstavy je znát únava. Mimo jiné I z odpovědnosti, kterou na sebe vzali. Vstoupili totiž do prostoru svépomoci, zdrženlivých reakcí ze strany sponzorů a sporů o to, co je současné umění.
Záměr výstavního projektu, jenž našel útočiště I v hlavní budově Národního muzea a na poště v Jindřišské ulici, bylo ukázat především konceptuální práce a intstalace z poslední doby. A tak se zde setkáme na jedné straně a autoritami a přinejmenším v Evropě respektovanými tvůtci , jako jsou Stanislav Kolíbal či Milan Knižák, a na straně druhé s nedávnými či současnými studenty uměleckých škol. Nicméně alternativní prostor má ten dar, že vyrovnává možnosti vnímání a tlumí předsudky. Mezi vystavujícími jsou například někteří z laureate Ceny Jindřicha Chalupeckého (Katřina Vincourová, Jiří Příhoda), umělci z okruhu pražské Galerie MXM (Petr Nikl, Jiří Kovanda, Petr Písařík) či zatím jen občas vystavující, ale stále zajímavější autoři jako Petr Pavlík, Míla Preslová a Markéta Vaňková. Přestože pořadatelé upozorňují na svou nezávislost a nespokojenost s podobnými výstavami z poslední doby, nemohli obejít Vladimíra Skrepla, Filipa Turka či Štěpánku Šimlovou a Ivana Voseckého. I kdyby výstava jako celek nakonec dala za pravdu jen jedinému z výstavených děl – zlomené hokejce Michala Nesázala nazvané Příliš silný nápřah – , fakt, že se někdo pokusil o velkorysou inventuru výtvarné scény, má svou cenu.
Poté, co se v povědomí veřejnosti alespoň drápkem uchytili umělci původem spjatí s Ústí nad Labem (Jiří Černický, Pavel Kopřiva) či s Ostravou (Jiří Surůvka, rené Rohan(, začíná na sebe upozorňovat take Brno. Projekt sdružení ARTLAB totiž zahrnuje I podvýstavu nazvanou A.D.S. Brno, na níž umělec Milan Mikuláštík v roli kurátora představuje současnou výtvarnou scénu, která sílí v jihomoravské metropolis. A stejně jako v hlavním projektu 99CZ se tu potkali obvykle nespojovaní autoři – minimalistické nápisy brněnského konceptualisty a historika umění Jiřího Valocha, bez něhož je nemyslitelná už experimentální poezie šedesátých let, doplňují sladké abstrakní ornament Vladimíra Havlíka, umělce střední generace, či audiovizuální instalace skupiny 103 COIL, která je zcela ponořena do světa technohudby a s ní spojeného životního pocitu i stylu.