Most information about today’s world is far from unequivocal. It reaches us indirectly, mediated through a wide range of media. Almost nothing is learned any longer through direct personal experience. We perceive the stories of the present most often in the form of moving images.

Jan Kadlec’s project “Another Reality” explores the power and limits of contemporary visual art as a vehicle of meaning. Today, visual messages reach audiences primarily through digital media. Audiovisual culture has taken over the role once held by art: it redefines the visual reality of the past and formulates the image of the future. The project consists of eight monumental objects that symbolically embody the stories of our society. Several of these works were created in connection with Viktor Tauš’s film Girl America (Amerikánka), which will premiere in May next year and tells the story of a girl from an orphanage. Kadlec’s artefacts visually reinforce the film’s emotional dimension, creating a level of artistic expression unprecedented in our cultural context. The works are offered for sale to collectors, with the proceeds earmarked for charitable programs supporting the education of children from orphanages as they move toward independent adult life.

“Another Reality” declares that the visual symbols of our time have changed. Michelangelo’s Creation of Adam in the Sistine Chapel once stood as a powerful emblem of the life of European Renaissance civilization. Today we live in a different reality, some symbols have disappeared altogether, others remain, and new ones are offered by film and digital media. Throughout history, art has conveyed messages that shaped our understanding of the world we live in. Our present is entirely different, and for now, we can scarcely imagine the images of the future. Kadlec seeks, through a language deliberately accessible in a pop sensibility, to raise the question of whether contemporary art can still serve as an image of the world. Because some of these objects were created within the grammar of film, the exhibition project also aims to confront the ways in which these static and moving “images” are perceived and interpreted.

The sociologist Zygmunt Bauman introduced the concept of liquid modernity at the start of the new millennium to describe the sweeping changes transforming society. Art theorists soon adopted the term as art forms began to merge and disciplines to flow into one another. In contemporary art, known in Bauman’s liquid age as visual art, we now lack adequate terms to grasp and understand it. The messages once conveyed to viewers by the traditional framed painting or the static object have been replaced by other forms.

The monuments Kadlec created for the film, while providing an aesthetic environment that concentrates the story’s emotional power, possess their own artistic authenticity. They can stand on their own in a prestigious gallery or collection. These objects are not mere illustrative props, they carry their own charge, actively entering the action and influencing its characters. Within the art world, thanks to their cinematic narrative, these works embody moments that form part of cultural history, memorable, public, and, through their market role, even highly ecological.

The project is accompanied by a publication on the phenomenon of new visuality. Over the coming years this theme will be further developed, with its ideas taken up in follow-on educational programs in cooperation with university research centers.

Většina informací o dnešním světě není jednoznačná. Přicházejí k nám zprostředkovaně skrze nejrůznější média. Téměř nic se už nedozvídáme formou přímé osobní zkušenosti. Příběhy současnosti vnímáme nejčastěji formou pohyblivých obrazů.

Projekt Jana Kadlece Jiná realita tematizuje otázku výpovědní možnosti současného výtvarného umění. Vizuální sdělení v dnešní době atakují diváka především prostřednictvím digitálních médií. Audiovize přebírá roli umění, redefinuje vizuální realitu minulosti a formuluje obraz budoucnosti. Projekt sestává z osmi monumentálních objektů, které symbolicky představují příběhy naší společnosti.

Část těchto objektů vznikla v souvislosti s filmem Viktora Tauše Amerikánka, který bude mít premiéru v květnu příštího roku a přináší příběh dívky z dětského domova. Artefakty Jana Kadlece vizuálně podtrhují emoční rovinu vyprávění filmu, který v našem prostředí po výtvarné stránce nemá obdoby. Díla jsou určena k prodeji sběratelům a výtěžek půjde na charitativní podporu edukace dětí z dětských domovů na jejich cestě do dospělého života.

“Jiná realita” říká, že vizuální symboly naší doby se změnily. Michelangelovo Stvoření Adama ze Sixtinské kaple bylo silným symbolem života evropské renesanční civilizace. Dnes žijeme v “jiné” realitě. Některé symboly už zcela zmizely, jiné zůstávají, nové nabízí film a digitální média. Poselství, které přinášelo umění v historii, vytvořilo divákům představu o tom, v jakém světě žijí. Naše přítomnost je zcela odlišná a zatím si ani neumíme představit obrazy budoucnosti. Jan Kadlec chce svou výpovědí, která je záměrně vytvořená v popové srozumitelnosti, otevřít otázku, zda současné umění je ještě obrazem světa. Protože některé objekty byly realizovány v souvislosti s filmovým jazykem, je záměrem výstavního projektu I konfrontace způsobů čtení těchto statických a pohyblivých “obrazů”.

Pojem tekutá modernita použil už na začátku tisíciletí sociolog Zygmunt Bauman k popsání změn probíhajících ve společnosti. Ze sociologie si ho často vypůjčovali teoretici umění, když se jeho média začala vzájemně prolínat  nakonec do sebe protekly i různé obory. V současném výtvarném umění, kterému se v Baumanově tekuté době začalo říkat vizuální, nám dnes chybí adekvátní pojmy k jeho uchopení I porozumění. Poselství, které v historii divákovi zprostředkovával závěsný obraz či nepohyblivý objekt, nahradily jiné formy.

Monumenty vytvořené pro film jako estetické prostředí, jímž je samotný příběh emocionálně silně koncentrován, mají vlastní uměleckou autenticitu a obstojí v prestižní galerii I sbírce. Navíc objekty nepředstavují jen ilustrační kulisy, nýbrž mají vlastní náboj, samy aktivně vstupují do děje a jeho aktéry ovlivňují.

V uměleckém provozu díky filmové verzi jejich příběhu ztělesňují situace, které tvoří kulturní dějiny, jsou zapamatovatelné, veřejné a svou tržní rolí také velmi ekologické.

Projekt doprovází publikace týkající se fenoménu nové vizuality, která bude v průběhu let rozvíjena a její myšlenky zpracovány I v navazujících edukačních programech spojených s činností odborných univerzitních pracovišť.

Jan Kadlec (1976) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze v ateliérech Huga Demartiniho, Jindřicha Zeithammela a Jiřího Davida. Jako výrazný umělec se vyprofiloval v druhé půli 90.let svými monumentálními a precizními díly, v nichž už tehdy tematizoval možnosti lidského poznání I budoucnosti umění samotného. Tyto pochybnosti ho zavedly k dalším médiím, jako jsou film či reklama, ale také k divadlu a architektuře.Výstava související s projektem Layercake a filmem Amerikánka chce otevřít aktuální otázky proměn vizuality a vnímání reality prostřednictvím uměleckých forem. Zároveň divákům připomene práci autora, který působil na přelomu tisíciletí na české výtvarné scéně jako zjevení, umělec s maximalistickým nasazením.